Když mě Zuzka oslovila ke spolupráci, rozebíhala svůj projekt o cvičení jógy v domácích podmínkách, k tomu byla maminkou malých dětí. Připravovala svépomocí webové stránky. K finální grafické úpravě svého prvního online produktu se však rozhodla přizvat grafika.

Zuzka si mě našla na Facebooku, odkud se proklikla na mé webové stránky a prohlédla si portfolio mých prací. V prvním e-mailu mi stručně popsala svou potřebu a představu, jak by její digitální produkt měl vypadat.

Přála si vytvořit sérii karet, které názorně popisují jednotlivé cviky základní jógové sestavy. Chtěla také, aby se karty daly stáhnout od ní z webu a zároveň aby se výsledné podklady daly i kvalitně vytisknout.

Protože v hlavní roli každé karty měla být ústřední fotografie znázorňující danou pozici, kterou mi měla dodat sama zadavatelka, odpověděla jsem, že se s přijetím zakázky rozhodnu, až uvidím podklady, se kterými budu pracovat. (Letitá praxe mě už naučila být ohledně kvality dodaných fotek ve střehu.)

Když jsem ale otevřela v e-mailové příloze ukázkovou fotku, hned jsem s radostí zjistila, že v tomto případě jsou mé obavy zbytečné – Zuzka je totiž fotografka. Nejen že byl snímek ve vysokém rozlišení, ale také vyfocený z ideálního úhlu. Samozřejmě byl i správně zaostřený. Ihned jsem odpověděla, že ráda zakázku přijímám, protože s takovým materiálem je radost pracovat.

Následně mi od Zuzky přišel podklad vytvořený nejspíš v Malování, kde mi popsala, kam patří jaký popisek.

Teď jsem měla všechny podklady k práci na první vzorové kartě a začala jsem vymýšlet samotné grafické řešení. Od Zuzky jsem měla volnou ruku k tvorbě. Zkrátka grafika musela být přehledná.

Od začátku jsem věděla, že postavu cvičitelky odseparuju od pozadí. Bylo sice v jednotné tlumené barvě, ale i tak by na sebe zbytečně strhávalo pozornost a popisky by nebyly tak výrazné. Lepší bude čistě bílé.

Teď ale postava nepříjemně levituje na bílém podkladu. Mohla jsem pod ni sice vložit stín, ale lepší mi přišlo využít podložku z fotky, jen její sytost trochu utlumit. Zbytek fotky aby šel do ztracena.

S hlavním motivem jsem spokojená.

Teď zbývá vybrat hlavní barvu, kterou použiju do nadpisu a také na šipky, ukazující směr pohybu v dané pozici. Vyšla jsem z barevného řešení Zuzčina webu, aby všechny složky projektu držely jednotnou linku. Modrá barva jejím stránkám dominuje, vybrala jsem ji proto i do digitálního produktu.

V barvě mám tedy jasno a teď vymyslet tvar šipek. Pro potřeby projektu jsem nakreslila tyto:

Umístila jsem je do grafiky i s popiskami podle Zuzčina návodu.

Teď už zbývá vymyslet, kam a jak umístím název prvku a doprovodný text. Přestože to nebylo v zadání, přidala jsem číslování, aby se Zuzčin klient v sestavě snadno orientoval. Dále jsem kartu doplnila o informaci z jakého setu cvik vychází a spodní pravý roh jsem vyplnila odkazem na webové stránky projektu.

V této fázi jsem s návrhem byla spokojená, proto jsem výsledek poslala Zuzce k připomínkám.

Od Zuzky mi přišla milá reakce, že se jí grafika velice líbí a poslala mi soubor podkladů i s fotografiemi k úpravě pro zbylé karty.

Přestože v této chvíli je o vzhledu produktu rozhodnuto, na zbylých kartách je ještě dost práce. Proč? Protože některý cvik je potřeba znázornit dvěma fotkami, čímž se musí „šablona“ dost poupravit – prakticky předělat.

Každopádně od poptávky do finální podoby digi produktu neuběhl ani týden: