Městys
Chotětov
Chotětov je městys 11 km vzdálený od Mladé Boleslavi. Patří k němu osada Hřivno.
První písemná zmínka o obci se datuje do roku 1057
Archeologické nálezy dokazují, že území Chotětova bylo osídleno před 3000 lety. Zřejmě tomu napomohla úrodná půda kolem studánky sv. Prokopa.
Kostel sv. Prokopa je dominantou chotětovského náměstí.
Tato sakrální stavba byla vystavěná v gotickém slohu na místě starší církevní stavby z 1. poloviny 14. století. V roce 1773 byl kostel přestaven do barokní podoby.
Od roku 1967 je chráněn jako kulturní památka.
Umístění kostela a jeho exteriér
Kostel se nachází uprostřed starého hřbitova, na vyvýšeném místě.
Jedná se o gostickou stavbu, postavenou kolem roku 1546.
Stáří kostela dokazuje nápis na pískovcové desce, zazděné pod římsou závěru na kněžišti:
Jedná se o jednolodní kostel s věží v západním průčelí. Loď je obdélníková s pěti okny s moderní úpravou. Věž je hranolová, do třetího patra gotická. Čtvrté patro je však barokní z poloviny 18. století. Věž zakončuje cibulová plechová báň.
Stěny kostela jsou hladké a omítnuté. Střecha má tvar strmého sedla. V její středové části se nachází sanktusník, což je malá věžička na hřebeni střechy.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Před kostelem směrem z náměstí se tyčí 3 metry vysoká pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého na hranolovém podstavci s římsou.
Hřbitovní zeď
Celý areál chrání hřbitovní zeď, která je krytá prejzy.
Má tři vchody:
Jižní vchod je sklenutý polokruhem. Obestupují ho sloupy, na jejichž římse stávaly barokní vázovité nástavce.
Severní vchod s pískovcovým ostěním se zkosenou hranou.
Západní branka je barokně upravená a vede k ní schodiště.
Hřbitov
Přestože areál výrazně poškodili zloději a vandalové, stále v něm panuje silný Genius Loci.
Přesunuté
nebo rozkradené náhrobky
Na hřbitově bývalo pět železných křížů z konce 18. století. Všechny byly odcizeny. Dále pak dva empírové jehlany z doby kolem roku 1827, třetí byl přemístěn k hřbitovnímu schodišti jako ozdoba.
Interiér kostela
Presbytář
Někdy se mu říká také chór. Je to přesně vymezená část prostoru křesťanského kostela nebo katedrály, která je vyhrazená kněžím. Je tu umístěn hlavní oltář a proto se jedná o nejdůležitější část svatostánku.
Triumfální oblouk
Triumfální oblouk vytváří pomyslnou bránu mezi hlavní lodí a presbytářem.
V tomto případě je segmentový, avšak původní hrany byly seříznuty.
Nad triumfálním obloukem je připevněná
kartuše nesená dvěma anděly.
V ní je nápis:
DIVO PROCOPIO
PRAESVLI
OPVS FACTVM
(= 1773)
Klenba
Gotická klenba se skládá ze závěru a kříže s kulatými a hladkými svorníky.
Žebra klenby jsou z bezdězského čediče.
Hlavní oltář
Hlavní oltář je barokní s vrtulovými sloupy korintského řádu.
Po stranách se nachází východy za oltář.
Hlavnímu oltáři dominuje obraz sv. Prokopa, kterému je kostel zasvěcený.
(Jedná se o kopii sázavského obrazu.)
Tabernákul je nejposvátnější místo v katolických kostelích určené pro ukládání liturgických nádob.
V tomto kostele je výrazně rokokově zdobený.
Původně byl oltář vyzdoben sochami poprsí sv. Václava a sv. Víta (nacházely se nad vchody za oltář). Chybí i sošky andělů "podpírajících" oltář. Zrovna tak jsou pryč i dobové svítilny u triumfálního oblouku.
Kredenční oltář sv. Anny
Na levé straně presbytáře (díváme-li se z hlavní lodi) stojí pozůstatek oltáře sv. Anny. Zdobívaly ho dva vysoké dřevěné svícny s rokokovými ornamenty. A také dva barokní cínové svícny. Bohužel, vše je odcizené.
Dnes můžeme hledět pouze na kopii obrazu sv. Anny a novodobou sošku.
Detaily z presbytáře
Kostelní loď
Jedná se o část kostela, která je určená pro návštěvníky bohoslužeb. Bývají tu umístěné lavice a v zadní části pak kruchta s varhanami.
Dubové vyřezávané lavice pochází z období baroka.
Pohled do kostelní lodi a presbytáře od západního vstupu, kde napravo od triumfálního oblouku je oltář s malbou ukřižovaného Krista. Na levé straně (momentálně za dřevěnými vzpěrami) se nachází oltář s obrazem na téma snětí Krista z kříže. Vlevo od triumfálního oblouku je rokoková kazatelna s reliéfy evangelistů.
Postranní oltář s obrazem sv. Jana Nepomuckého.
Dobové fotografie odcizených předmětů z tohoto kostela:
Vlevo je kalich, vysoký 0,24 m. Na spodní straně (obrubě)nohy opis: "Tento . kalich . darowal . Pawel . Kniaurek . 1715"
Na obrázku vpravo jsou pak dřevěné svícny.
Kruchta
Kruchta je prostor v zadní části hlavní lodi, ve které jsou umístěny varhany.
Průhled z kruchty na presbytář:
Pohled na interiér kostela přes mříž v západním vchodě:
Trámoví pod střechou
V kostelní věži
Táhla od hodin:
Pohled z kostelní věže na zvonici a náměstí:
Zvonice
Tato zvonice je čtyřstěnným stavením z kamene. Je krytá taškovou střechou.
Byla postavená v letech 1759 - 60.
Původně ve zvonici bývalo 6 zvonů. Zbyly tu pouhé dva - velký zvon: nejspíš Prokop a zvon Bartoloměj v okně zvonice. Ostatní zvony byly zabaveny nacisty a roztaveny pro válečné účely.
Srdce zvonů po těch zabavených:
Fara
Blízko kostela sv. Prokopa stojí barokní fara.
Je to stavba z konce 18. století s gotickým jádrem z 15.-16. století.
Je rovněž památkově chráněná.
Škola
Škola vznikla jako dvoutřídní v roce 1894.
Pomník obětem světových válek
Pomník Mistra Jana Husa
Korunování Panny Marie
Pískovcové sousoší je vysoké 5 m, části jsou pozlacené. Stojí na tojdílném prohnutém podstavci na kterém je kartuše s volutami. dílo pochází z 18. století.
Zdroj informací:
Soupis památek, ročník 21. Politický okres mladoboleslavský (1905) na stranách 83-91.
Wikipedie: Kostel sv. Prokopa (Chotětov)
Boží Muka
Kaple církve Československé husitské
Školka
Sportovní areál
Raoul Schránil
herec
Raoul Schránil měl v Chotětově babičku s dědou. Na konci první světové války se k nim celá rodina uchýlila a Raoul se sestrou Alexandrou tu navštěvovali českou školu.
Během druhé světové války se Raoul kvůli většímu bezpečí opět vrátil do Chotětova. Tentokrát se svou manželkou a dětmi.
V prostorném domě svých prarodičů zřídil kino. Dnes je z něho restaurace U Raoula, která má na fasádě vymalované portréty filmových hereckých hvězd první republiky.
Obětem nacismu
Npor. JOSEFU ŠINDELÁŘOVI *19. 1. 1910
a des. VLASTIMILU MALINOVI *11. 3. 1923,
kteří přešli po skončení partyzánské činnosti
na Řepíně osvobodit Šluknovský výběžek, kde byli
zákeřně zavražděni při plnění vlasteneckých
povinností dne 6. 7. 1945
MNV Chotětov dne 11. 6. 1965
