Jak efektivně komunikovat se seniory?

Zvládli jste sami setřídit rodové fotky tématicky i chronologicky, nicméně čím sahají hlouběji do minulosti, tím více tápete. Možná máte na sebe vztek, jak málo si pamatujete a ještě méně rozeznáváte prastrýčky a pratety. O známých vašich předků ani nemluvě.

Přichází čas vyjet za nejstaršími členy rodu a nechat si od nich poradit.

Nejdříve zavítejte k prarodičům. Projděte společně klidně všechny dobové fotky. Vyhraďte si na to dostatek času v řádu hodin. A dost možná i více návštěv, protože se zřejmě rozvypráví košatě. Ovšem o jednom, maximálně třech oblastech, které se k fotkám váží. Na další už budou nejspíš unaveni.

To, že se za starší generací vydáte s krabicemi nezdigitalizovaných fotek, má své výhody. Sice poznámky pak budete přepisovat, ale uvidíte, že zvolíte-li starou metodu prohrabáváním se „analogovými“ fotkami a jako pomocníka si přinesete tužku a papír, atmosféra bude mnohem uvolněnější. Babička s dědou se vám daleko lépe rozpovídají, než když na ně vytasíte notebook a jejich vyprávění budete nahrávat na mobil.

Uvědomte si, že lidé ve vyšším důchodovém věku mají už vlastní – v našich očích velmi pomalý životní rytmus. Je víc než vhodné si tento fakt uvědomit a nepřiřítit se k nim v našem zrychleném módu, na který jsme navyklí z práce. Pro úspěch je nezbytné zklidnit se, zpomalit a tím se přiblížit jejich vnímání.

Ideálně si alespoň na dvě hodiny vypněte vyzvánění a nehleďte každou půlminutu na hodinky. Pokud se vám podaří přiblížit se jejich rytmu, odměnou vám budou nejen hodnotné informace, ale budete se cítit odpočinutější. Dovolíte-li si prožít „pomalejší plynutí času“, vrátí vás to do dětství.

I pokud máte prarodiče, kteří jsou stiženi lehčí formou paměťové poruchy, zážitky ze svého mládí vám popíší detailně. A vzpomenou si na kdekterou postavu, která se na snímcích vyskytuje.

Budete zírat, co všechno se dozvíte!

Já osobně jsem náš obsáhlý fotoarchív procházela s babičkou přibližně hodinu denně. Vždy jsem přišla s jednou hromádkou fotek stejného tématu a nechala ji popsat, kdo na fotkách je. U toho se obvykle rozvyprávěla, co se k situaci vázalo anebo ani vůbec nevázalo.

Každopádně vznikla tak mozaika, která pomohla zachytit uplynulá desetiletí rodu nejen zachycením tváří a jmen, ale drobné historky z každodenního života tomu dodaly koření.
Vznikla tak celistvá památka, která má i „chuť“.

A právě díky té přidané hodnotě si tuto pozůstalost budou rádi prohlížet vaše děti a budou ji střežit jako oko v hlavě i pro své potomky.

Neberte to jako ztrátu času.

Je to možná poslední příležitost, kdy se ty věci můžete dozvědět.

A teď je čas objet pratety a prastrýčky apod. Za nimi už nejezděte s kompletním archívem, tam vyberte jen to, co se jich alespoň vzdáleně týká. Že spolu nejste příliš v kontaktu? Anebo takřka v žádném? Ideální příležitost, jak to napravit. Uvidíte, jak i oni ocení, že se o jejich život někdo zajímá.

Je to zároveň i druh rodové terapie. Tímto způsobem máte šanci se dozvědět, jak dané situace vnímali všichni lidé z vašeho rodu. A tím přichází pochopení. A velmi často odpuštění.

Ne vždy se dozvíte samé veselé věci. Někdy to může být i něco ne zrovna příjemného o lidech, kteří jsou vám blízcí a celý život je milujete. Je to ale pohled někoho jiného. Nastavte si hranice, při kterých budete na co reagovat. Přišli jste se dozvědět, kdo jak život viděl a nepřišli jste dělat nikomu obhájce.

Samozřejmě jsou členové rodu, se kterými komunikace na žádné téma není možná. Jejich podíl je třeba oželet. Sami dobře poznáte, které lidi stojí za to oslovit a které nikoliv.

To, co se dozvíte, zpracujte pak v klidu pro sebe, až Vaše návštěva skončí.