Leden 2026

Časokresby

Leden byl pro mě vrcholem období velké rekapitulace a ladění nového směru, resp. přesnějšího zaměření. Dlouhodobě jsem cítila hlubokou nespokojenost ve svém podnikání. Mám za sebou desetitisíce hodin kreslení a fotografování a takřka 20 let praxe v propagačním výtvarnictví. 

K čemu je to dobré? Co je kde vidět? 

• Stovky kreseb v deskách, do kterých nikdo nevidí.
• Knihy ve školních arborech, které byly maximálně jednou na výstavě.
• Pracné reklamní kampaně, které zmizí z online prostoru po pár dnech po zveřejnění, v lepším případě po pár týdnech.
• Obaly, které zákazník vyhodí hned poté, co z nich produkt vyjme.

Marnost nad marnost. 
A přesto jsem cítila, že to všechno smysl má – jen jsem ho tehdy nedokázala vidět.

V polovině ledna už jsem přestala ignorovat touhu, která ve mně rostla celý podzim: vytvořit si kroniku své profesní cesty. Pořádnou knihu. Tištěnou knihu na nejkvalitnějším papíře. Věnovat si 3 týdny, během kterých projdu všechny své výtvarné počiny od mala až po současnost.

Tuhle terapii jsem si fakt dopřála.

Proč ten proces nazývám terapií? S odstupem let se mi odkryla spousta manipulací, do kterých jsem se na škole i v práci nechala zavléct, protože jsem je tehdy neviděla. Ale také jsem docenila, jakou podporu jsem na své cestě měla – od svých nejbližších, díky kterým jsem se k této časově náročné profesi mohla dostat. Právě jim patří mé věnování v úvodu knihy.

Nejdůležitější pro mě ale bylo, že jsem všem milníkům na své cestě věnovala dvoustránku. Každý z nich tak dostal prostor k uctění. Ať to byly důležité kresby, moje knihy, přelomové obaly a samozřejmě všechny mé dosavadní projekty – ty stále fungující, i ty, které už skončily. 

Až po tom, co se mi vytištěná kniha dostala do rukou, mi teprve došlo, kolik práce už mám za sebou. A že není marná.

Tahle kniha je pro mě pomyslným lotosem, který vykvetl z bahna chaosu, ve kterém jsem sama doposud neviděla dostatečnou hodnotu. 

Díky této kronice jsem si uvědomila, co je opravdu mou profesní esencí. Mou silou. Na co lidé kdy nejvíc pozitivně reagovali a skrz co jsem je dokázala inspirovat.

Teď už mám jasno.

Mé výtvarně dokumentární projekty, kterým se ve volném čase věnuju už od střední školy, nebudou pořád čekat, až na ně budu mít čas a energii. Naopak, stanou se mou vlajkovou lodí.

Krásný pocit.

Focení workshopu

Posledního ledna jsem dokumentovala pilotní workshop Aleny Cardové o tvorbě svíček s vloženým záměrem. Musím říct, že Alča celým dnem prováděla jako zkušená lektorka, která už své know-how předávala minimálně desetkrát. Vše měla přichystané tip ťop, takže všechny účastnice si domů nesly minimálně dvě svíčky, častokrát i čtyři.

Alča svíčky i prodává. Její výrobky vřele doporučuju, sama je používám. Namíchá barvy podle vašich představ a hlavně do nich nepřidává žádné vůně, takže vás pak nebolí hlava.