Blog
Prostor, kde zachycuju proměnu:
v kronikách, ilustrovaných denících i na cestách.
Duben mi dává každoročně zabrat, ale letos byl opravdu náročný. Velikonoce Takzvané svátky jara. Pro mě je to spíš čas, kdy vnímám zánik. Při cestě krajinou mě zraňuje pohled na čerstvě pokácené nebo různě zmrzačené zdravé stromy. Prostě jen proto, že někomu překážejí. V tuto dobu se ve mně každým rokem otevírá stará osobní bolest. Takřka před třiceti...
Omalovánky kostelů Po roce a půl jsem otevřela složku s připravovanými omalovánkami kostelíků v našem okolí. Mile mě hotové kresby překvapily. Dobrý motor k dokončení. Lehátka pro kočky Táta se rozhodl vyrobit všem našim kočkám lehátka. S mamkou jsme našívaly látku na jeho konstrukce. Tester a mechanik Miki dohlížel nad zdárným procesem dokončování. Astrologický Nový rok Tohle je pro mě mnohem větší check point...
Jirkova výstava Hned na začátku února jsem jela na výstavu Jiřího Hellera do Horního Bezděkova. Jako vždy to byla nesmírně milá akce, kterou doprovázel nejen svými fotografiemi, ale i hudbou na indiánské flétny. Jirka ale také vládne slovem. Laskavým slovem. Protože jsme se s ostatními návštěvníky výstavy neznali, představoval nás tam vzájemně v superlativech. Připadala jsem si tam jak na vyhlášení Oscarů...
Časokresby Leden byl pro mě vrcholem období velké rekapitulace a ladění nového směru, resp. přesnějšího zaměření. Dlouhodobě jsem cítila hlubokou nespokojenost ve svém podnikání. Mám za sebou desetitisíce hodin kreslení a fotografování a takřka 20 let praxe v propagačním výtvarnictví. K čemu je to dobré? Co je kde vidět? Marnost nad marnost. A přesto jsem cítila, že to všechno smysl má – jen...
Vytvořila jsem kroniku o mé pra tetě Miladce, která zemřela v 19 letech před více 80 lety. Jak mohla Miladka ovlivnit mou rodinu, když jsem ji já ani moje mamka neznaly? Zemřela, když mé babičce bylo 10 let. To je právě ono… Jako malá holka jsem byla (nejen podle mého názoru) velmi klidné dítě. Když jsem ale občas byla trochu...
Odmala mě udivovalo, když jsem vídala různě poházené rodinné fotky u popelnic (anebo při pálení čarodejnic), které tam vyhodili potomci člověka, který daný rok v naší vesnici zemřel. Vždycky bylo pro mě nepochopitelné, jak se někdo může dobrovolně zbavit obrazové historie své rodiny. Rozhodující moment Potom, zhruba před 20 lety, zemřel fotograf naší obce a zjistilo se, že zmizela...
Vedete si deník? Ne? Je to proto, že také máte pocit, že co do něj napíšete, že je takové nějaké povrchní, trapné? A co třeba ilustrovaný deník? Takový typ deníku si vedu už pár let. Docela mi trvalo, než mi vznikl návyk a denně jsem do něj dokázala vytvořit vizuální záznam. Teď už je ale pro mě součástí každého dne, kdy...
Petra Jiřinská