
Vkládala jsem velké naděje do července, že po mimořádně náročném pololetí odstartuje radostnější část roku. Úplně se tak nestalo, každopádně jsem ráda, že byl velice tvůrčí.
Konečně jsem se odhodlala splnit si svou letitou touhu a vytvořila jsem si podmínky ke své poutní cestě. Vždy jedno ráno v týdnu jsem vyjela do nedalekého okolí, abych očima poutníka (a následně fotografa a kreslíře) prozkoumala krajinu.
Tato zkušenost mi naprosto učarovala a rozhodně v tom budu pokračovat.


Zajela jsem na návštěvu za mou kamarádkou do Lázní Bohdaneč. Ocenila jsem architekturu Gočárova pavilonu, ale hlavně nádherné arboretum v přilehlém parku. Uprostřed nádvoří, obklopeného pavilóny, se tyčí vysoký komín, na kterém hnízdí čápi.


Pak jsme se vydaly na tamější hřbitov. Na tato místa chodívám zásadně sama, protože koho by taky bavilo na mě čekat, až si všechno za dvě hodiny nafotím, že… Gina se toho nebála, ale po hodině bylo vidět, že už i na ni je to moc 🙂

Proto na skalský hřbitov jsem se zase vydala sama:

Po letech jsem konečně absolvovala 2 kurzy o mechanismech pop-up knihy od skvělé Silvie Hijano Coullaut. Už se nemohu dočkat, až své ilustrace přetavím do třetího rozměru.
Protože jsem od jara hodně fotila v terénu a taky mě kamarádi a známí čím dál častěji oslovují s focením portrétů nebo reportáží jejich akcí, rozhodla jsem se zefektivnit své workflow a pořídila jsem si širokoúhlý lehounký objektiv a druhé úplně stejné tělo zrcadlovky, kterou čtyři roky používám.
Oboje mám z bazaru, kde se teď dá výbava pořídit za velmi pěkné peníze, protože nastal výrazný trend přecházet na bezzrcadlovky.
Doufám, že srpen také poběží v tvůrčím duchu a také v dokončovacím.