Květen 2026

Květen pro naši rodinu nebyl jednoduchý. Některé události si zatím nechám pro sebe, protože patří do soukromí lidí, kterých se týkají. Přesto by nebylo poctivé tvářit se, že se děly jen veselé situace. V těch náročných chvílích si často nejvíc uvědomím hodnotu vzpomínek, vztahů a obyčejných společných chvil.

Projekce dobových fotek

14. května starosta naší obce Mirek Matuna s místostarostou Františkem Němečkem uspořádali zábavné odpoledne s hudbou a projekcí dobových fotek pro zdětínské pamětníky.

Požádali mě, abych připravila pásmo fotek, díky kterým si naši spoluobčané zavzpomínají na své mládí. Vsadila jsem na téma Ochotnického divadla, protože v poválečné době se tam shlukla celá ves. Pak jsem zvolila téma koupaliště; našla jsem video z jeho velké opravy na konci 70. let. Nemohla jsem vynechat momentky ze spolkové činnosti obce, protože tam se našel snad každý.

Mezi tím hrál pan Petr Bilý na harmoniku staré šlágry, na kterých si protáhl hlasivky nejeden starousedlík.

Cesta za malbou duše

Malířka Pavlína Ostrá mi svěřila svůj profesní příběh a díky tomu jsem mohla vytvořit novou knihu :). V následujících článcích vám ji představím stránku po stránce.

Nejdříve jsme se domluvily, že vznikne jen kronika v elektronické podobě, kterou si připne na svůj web, ale po virtuálním prolistování se rozhodla k tisku. Kroniku prý věnuje své celoživotní kamarádce, která ji v její výtvarné tvorbě podporovala od základky.

Pavlíninu malbu, která mě nejvíc zasáhla, jsem umístila hned na obálku knihy. Prý je to nejoblíbenější malba i obdarované kamarádky.

Noc kostelů

Po letech jsem se zajela podívat na kostely v našem okolí. Nejdříve jsem navštívila bezenský kostel sv. Petra a Pavla. Stavba je čistě barokní, takže radost pohledět. K žádnému násilnému barokizování gotické památky tu nedošlo. Nejvíc se mi ale líbilo nejbližší okolí kostela, kde prostor střeží několik majestátních stromů. 

Pak jsem přejela do Sýčiny u Dobrovic, kde zrovna měla probíhat komentovaná prohlídka v kostele sv. Vojtěcha. Místo toho jsem tam ale potichu vplula na koncert studentů, kteří hráli na housle a violoncello. Mezi sebou měli dámu o více než generaci starší a i dirigentka byla v těchto letech. Dojalo mě, jak se k sobě všichni hezky a uznale chovali.

Pak už jsem se vydala do Benátek nad Jizerou. Protože jsem v tomto městě strávila 9 let své povinné školní docházky, chtěla jsem poznat zdejší sakrální stavby i zevnitř.

Nejdříve jsem zašla do kostela Máří Magdaleny na Kosince. Kostel byl, jak jsem očekávala, zbarokizovaná gotika. Ovšem byli tam ohromně milí průvodci, kteří každému návštěvníkovi představili stručnou historii kostela. Já se ale nejvíc těšila na starý hřbitov na přilehlém pozemku, který jsem odmala okukovala přes plot.

Schválně jsem si výlet naplánovala podle zapadajícího slunce, aby fotky měly šanci vyjít co nejlépe:  

Pak jsem ještě zaběhla na zámek, který je slepený s kostelem Narození Panny Marie. Ten se ale rekonstruuje a nestihli ho z mapy právě otevřených kostelů vyjmout. Pak jsem se ještě stavila na náměstí do „Kafemlejnku“ aneb kapli sv. Rodiny. Jedná se o barokní vysokou kapli, kterou ovšem už před 200 lety přepažili 2 patry, takže je to teď soubor kuňab, kde se o člověka pokouší klaustrofobie.

Níže alespoň přikládám dvoustranu z kroniky o mé pratetě Miladce, kde je vpravo vidět moje kresba výše zmíněné kaple. 

Přestože květen pro naši rodinu nebyl vůbec snadný, i tak se v něm našla řada hezkých chvil, které ale bylo třeba aktivně hledat.