Červen 2026

Červnem skončilo velmi náročné pololetí. Poslední měsíc a půl přinesl dvě úmrtí v blízké rodině, kterým předcházel letitý a náročný proces odcházení. O to důležitější pro mě bylo záměrně vyhledávat hezké chvíle.

Setkávání nad starými fotkami

Dvakrát jsme v tomto měsíci poseděli nad fotkami s babiččiným spolužákem, jehož rodina se výrazně zasloužila o rozvoj naší vsi. Pan Verner sám napsal kroniku svého rodu, která je úzce propojená s naší obcí. Dovolil mi ji veřejně publikovat a doporučuju vám ji k přečtení. Je to úžasné představení života na venkově od první republiky, přes druhou světovou válku až po znárodnění.

Vážím si posezení s každým starousedlíkem, který mi dovolí nahlédnout do jeho fotek. Vždy se tam objeví nějaká vzácnost, kterou ještě v archívu našeho Zdětína nemám.

O to větší radost mi dovede udělat, pokud objevím fotky s mými předky. A zrovna tohle se i tentokrát stalo. Pan Verner mi půjčil sérii snímků, kde je moje babička s jeho budoucí manželkou na školním výletě. Holky spolu seděly 4 roky v lavici, jak mi babička mnohokrát vyprávěla. 

U rodinného přítele by mě to asi nemuselo překvapit, ale překvapilo. Protože o existenci těchto záběrů jsem neměla ponětí.

Letecký den

13. června jsem tátovi dělala doprovod na leteckém dni v Mladé Boleslavi. Dopoledne se strhl takový liják, že pršelo snad i zespoda. Zrovna jsme si mohli prohlédnout letadla na stojánce: zrcadlovku jsem se neodvážila vytáhnout z futrálu a místo toho jsme se schovávali pod křídlem jednoho z Mustangů.

Jakmile ale začal oficiální program, bylo už polojasno a nálada se rychle zvedla, hned jak se ozval nadšený hlas komentátora. 

Díky tomu jsem vytvořila kroniku akce, čítající téměř 450 fotografií a také krátké medailonky, které připomínají příběhy letadel – od historických ikon až po současné stroje.

Chtěla jsem, aby to nebyla jen galerie typu „letadlo za letadlem“, ale aby se u některých strojů dalo na chvíli zastavit a připomenout si příběhy průkopníků, legend i současných ikon letectví.

Autogramiáda

Na konci školního roku jsem byla doprovodit na autogramiádu svou spolužačku ze ZŠ Lídu Vitouškovou. V zimě jsem graficky zpracovala její básnickou sbírku, kterou nechala ilustrovat žáky 5. tříd brodecké základní školy. 

Děti si nechaly podepsat v posledním červnovém týdnu od Lídy své výtisky výše zmíněné sbírky, na které se výtvarně podílely. 

Zaskočilo mě, když jsem učitelským sborem byla vyzvaná, abych popsala, jak vzniká kniha od rukopisu až po finální data do tiskárny. Mám totiž problém mluvit před víc jak čtyřma očima – opět jsem se cítila jako kdysi na základce před tabulí… Uf 🙂

Byli ke mně všichni shovívaví a pár dětí si i ode mě nechalo podepsat knížku.

Červen zakončila příšerná vedra, kdy ještě nedovyvinutá ptáčata vyskakovala z hnízd a vozila jsem je do záchranné stanice. Chodila jsem pravidelně zalévat svůj oblíbený strom – byť je takřka stoletý, je vidět, že sucho dopadá i na něj.

Přes všechny těžké chvíle mi červen znovu připomněl, jakou sílu mají obyčejná setkání, vzpomínky a drobná péče o svět kolem nás. Moc bych si přála, aby i následující půlrok byl alespoň o trochu laskavější.